St. Chamond byl francouzský tank z 1. světové války. Byl konkurencí prvního francouzského tanku Schneider CA1. Poprvé byl užitý v boji v roce 1917. V žádném případě nedosahoval kvalit tehdejších britských tanků. Po válce byl vyměněn za mnohem kvalitnější britské tanky Mark IV.
Carro Veloce L3/33 byl italský tančík, který byl postaven dle britského originálu Carden-Loyd Mk.VI. a navazoval na svého předchůdce Carro Veloce 29, jež byl pro italskou armádu vyroben v 21 kusech.
A7V byl německý tank z první světové války. Německo význam tanků dlouhou dobu podceňovalo, a tak teprve roku 1916 začal vývoj těchto obrněnců. Jejich výroba začala až v polovině roku 1917, přičemž počet 20 kusů byl zcela zanedbatelný. Navíc tanky A7V byly kolosy s minimálně osmnáctičlennými osádkami, což bylo v praktickém boji problematické.
Mark V byl britský těžký tank z první světové války. Jednalo se o vylepšenou verzi tanku Mark IV , která zasáhla do bojů v posledních měsících 1. světové války. Díky vylepšení Waltera Wilsona to byl první britský tank, který mohl řídit pouze jeden muž. Zbývající členové osádky se tak mohli plně věnovat obsluze zbraní.
Bojů druhé světové války se účastnila pouze verze M2A4 a to v Pacifiku v období 1942-43 v bojích o Guadalcanal. Následně však byly stroje staženy k výcviku a u bojových jednotek nahrazeny novým typem lehkého tanku M3 Stuart. Několik kusů M2A4 bylo také dodáno do Velké Británie, kde sloužily jako stroje pro výcvik tankových posádek. Ve své výzbroji je měla v rámci programu Lend Lease („půjčka a pronájem“) také australská armáda.
KV-1 byla první a klasická varianta sovětského těžkého tanku KV (KV jako Kliment Vorošilov). Byla vyvinuta v roce 1939 jakožto jednověžová varianta (alternativa) dvouvěžových těžkých tanků SMK a T-100, které byly vyvíjeny jako náhrada za nepovedené těžké tanky T-35. Duchovním otcem tanku byl Josef Kotin.
Po roce 1941 si Japonská císařská armáda rychle uvědomila, že konstrukce středního tanku z třicátých let, Typu 97 Či-Ha je oproti nové generaci spojeneckých tanků, jako M4 Sherman zastaralá. 57mm kanón Typu 97 byl určen pro podporu pěchoty a nebyl schopný penetrovat spojenecké tanky z čtyřicátých let. Navíc pancéřování tanku Či-ha bylo slabé a zranitelné nepřátelskými protipancéřovými zbraněmi.
Panzerkampfwagen V Panther (Sd.Kfz. 171) byl německý tank vyráběný v letech 1943-1945. Představoval německou odpověď na sovětský tank T-34/76. Překonával jej jak silou pancíře, tak zejména výkonností a přesností děla 7,5 cm KwK 42 L/70. Tento náskok však byl brzy z velké části dohnán novou verzí T-34/85. Panther je považován za jeden z nejlepších středních tanků druhé světové války.
M47 Patton je střední tank, který vznikl po skončení druhé světové války ve Spojených státech. Byl pojmenován po slavném generálu Pattonovi a byl vývojovým nástupcem amerického tanku M46 Patton. V amerických ozbrojených silách sloužil od roku 1952 až do počátku 60. let. Zanedlouho byl následován tankem M48 Patton. Definitivně byl však nahrazen až tankem M60 Patton.
T-72 je druhá generace sovětských hlavních bojových tanků. Jejich výroba začala v roce 1971 a dosud bylo vyrobeno okolo 20 tisíc kusů, čímž se tyto stroje staly po sériích T-54/55 druhými nejrozšířenějšími tanky poválečné produkce, protože byly určené převážně pro export do spřátelených zemí namísto kvalitnějších a dražších T-80. Vyvíjeny byly současně s dražším typem T-64, který ovšem rovněž nebyl určen k vývozu jako T-80. Vzniklo mnoho verzí, např. původní typy T-72 mají čelní pancíř silný 200 mm, zatímco typy T-72G a T-72M 350 až 400 mm. Později byl z typu T-72 vyvinut tank T-90.
Kampfpanzer Leopard 1 (také Leopard 1, před Leopardem 2 jednoduše známý jako Kampfpanzer Leopard) je hlavní bojový tank navržený společností Porsche a vyráběný společností Krauss-Maffei v západním Německu. Do služby poprvé vstoupil v roce 1965. Vyvinut byl v době, kdy se mělo za to, že díky munici HEAT má konvenční těžké pancéřování omezenou hodnotu. Návrh Leopardu se tedy zaměřil na efektivní palebnou sílu a mobilitu namísto těžké ochrany.
AMX-30 je hlavní bojový tank navržený Ateliers de construction d'Issy-les-Moulineaux (AMX, poté GIAT) a francouzské armádě dodávaný od srpna 1965. Prvních pět tanků obdržel 501. Régiment de Chars de Combat (tankový pluk) v srpnu téhož roku. Produkční verze AMX-30B vážila 36 metrických tun (40 krátkých tun) a obětovala ochranu pro zvýšenou mobilitu. Francouzi věřili, že k ochraně před nejnovějšími protitankovými hrozbami by bylo zapotřebí příliš velkého pancéřování, což by ovšem snížilo manévrovatelnost tanku.